Když jsem byla se synem sama, tak jsem si tam taky dávala jeden dva dárky, co jsem si koupila sama. Nebo mi na ně v rámci dárku dal peníze předem můj otec, který s námi většinou na svátky nebýval, dovezl pak dárek jen synovi... Když je člověk s dětmi sám, je to jiná situace.
Teď, když jsme zase "komplet rodina", si nic nekupuju, maximálně si přeju něco hodně konkrétního, většinou mě manžel překvapí nějakou drobností. Co chci, si koupím jindy, nebalím si to - dávat sám sobě něco pod stromeček - má to pro mě takovou pachuť samoty a osamění...
A co se limitu týče, tak máme doma tři děti - snažíme se, aby to bylo + - spravedlivé, i když to úplně nejde. My dva si sobě dáváme spíš drobnosti, praktické věci si koupíme, když jsou potřeba. Mě stačí knížka nebo několik a pak mít čas se začíst.... zobat cukroví a vidět, že je jim všem tak nějak dobře taky... Co se nářadí jako nejvíc praktické věci, co znám, týče, tak manžel si nějaké často přeje i pod stromeček, ale to ne, že by ho potřeboval, jako že ho chce... protože je krásné... a když si řekne, co chce, tak jsem ráda, že se mám čeho chytit.