Mám stejnou potíž. Snad vás neurazí, když budu psát otevřeně. Snad to čtete po desáté večerní...
Ke svému muži cítím i dál lásku a touhu, ale když bych se měla uvolnit a užít si sexu, překáží mi v tom počáteční (a dnes už i většinou neopodstatněný) strach z bolesti. Po porodu se mi zdá, jako bych vevnitř byla mnohem menší než dřív a naše oblíbené polohy jsou teď pro mně poměrně dost bolestivé. Naštěstí je můj muž citlivý a bere na to ohled. Volíme polohy, kde hloubku řídím já, nebo tu "chybějící" nahradíme rukou. Hodně pomáhá lubrikant, protože se díky strachu vzruším mnohem pomaleji. Taky jsem znovuobjevila kouzlo orálního sexu. Mému muži tím vždycky udělám radost a jeho vzrušení se přenáší i na mně. A zjistila jsem, že když po prvním milování a hodině či dvou spánku začnu mého muže laskat, je tenhle sex v polospánku (kdy jsem po prvním milování ještě stále připravená) to nejsladší, co znám. Nechám ho si přitom snít, o čem chce a pěkně si to užiju...