Aleno, ono doucit dite a doucit dite muze byt kolosalni rozdil. Doucovat deti, ktere mi tenkrat ucitele sverovali, neznamenalo s nimi delat ukoly a biflovat a opakovat, ale naucit je to, co ucitele sami nezvladli. Tenkrat. A to deti, ktere mely ve skole problemy ruzneho razu, a to dost velke. Ne jen ty, co prisly domu a nekdo s nimi musel delat ukoly, jako obvykle rodice.

Ale to je porad jedno.

Ja si stojim na svem, ze prave tech par desitek deti mne naucilo chapat, ze jsou rozdily, ze ne kazdy je schopny se naucit to, co ja bez problemu sypu z rukavu. A to vubec v nejake ucebnici teorie v te dobe nebylo. Natoz v nejake praxi, pokud teda budouci ucitel nemel nejakou specializaci pro zvlastni skoly. Naucily mne premyslet o tom, jak na zrovna to ktere dite, vubec videt, ktere dite potrebuje neco uplne jineho, nez zbytek skupiny a jak to do nej nejak dostat. A taky diky tomu jsem se v praxi od tech deti naucila premyslet o dalsich vecech, ktere se mi hodily i pri praci s emigranty - ze ne kazdy se uci stejne a ze clovek nemuze stat pred skupinou lidi a vychazet z toho, ze vsechny smahem neco naucim podle nejakych danych pedagogickych pravidel.