Jak přežít předpubertální věk? Nevím, jak jinak to nazvat, a určitě to není jen chvilková nálada. Ukázka z dnešního rána, kdy ještě předtím byly nějaké průpovídky, za což má dnes zákaz wifiny, kdy si stoupla a začala:

Zcela vážně, beze srandy míněno "Nemůžu za to, že jsem líná. Jsem ryba, a ryby jsou líné. Co sis porodila, tak to máš. Nemůžu za to, že jsem se narodila jako znamení ryby." V tom okamžiku můj mozek udělal plop jako vajíčko v mikrovlnce a zanechalo mě to němou s asi s pobaveným úsměvem na tváři, což začalo: "Ty se mi směješ! ty mě nemáš ráda! Nikdo mě nemá rád! Ty to jen tak předstíráš! Já to poznám! Kdybys mohla, dala bys mě pryč! Máš mě ráda? (to víš že tě mám ráda) tak mi dej pusu (pusa do vlasů) ne do vlasů, ale na pusu (špulí pusy a tak ji dávám pusu) a stejně mě nemáš ráda! nikdo mě nemá rád!" v tom okamžiku je z mé hlavy už popcorn a dělám co můžu, aby dítko bylo ve škole a já se šla schovat do práce. Nemluvě o tom, že sklízí body za drzost. A z toho pak během dne přijde a básní, jak moc mě má ráda.

Mám dojem, že moji milou, hodnou holčičku unesli mimozeměšťani a toto mi mezitím dali domů :)) Že jednoho dne z toho vyroste a já neskončím v blázinci? tedy v tom lepším případě :) existuje i nějaká příručka pro rodiče těchto stvoření?? :))