Jak "jejich póza", čí póza?
A trochu se mě dotýká, když tomu říkáte "naivní výmluvy", představoval byste si snad něco rafinovanějšího?
Jak tedy "nenaivně" by to ten člověk tedy měl řešit, když byl mezi dvěma ohni - vstoupit by pro něj znamenalo jednat zcela proti vlastnímu svědomí, a na druhou stranu měl tu rodinu a možná (nevím, kdy přesně ho žádali) v té době těžce nemocnou ženu a malé dítě a později byl sám na dítě dospívající?