Takový pokusy jsou nanic. Musel by člověk takto žít dlouhodobě, dejme tomu aspoň půl roku a mít opravdu pouze minimum s vědomím, že nemá kam jinam sáhnout. Pak je možné, že během toho půl roku např. omarodí a bude potřebovat koupit léky, podělá se mu pračka nebo sporák a bude muset platit opravu, přijde mu nedoplatek za elektriku, pojedou mu děti se školou na výlet či bude muset zaplatit něco do školy, dejme tomu blbý SRPŠ (nebo jak se tomu teď říká?) a prostě bude mít nějaký mimořádný výdaje s tímto minimem a bude se muset s tím nějak poprat. Pokus, kdy budu mít sama pro sebe 100 Kč na den po dobu jednoho týdne a v podstatě si za to budu kupovat jen jídlo, tak to je opravdu výsměch těm, co na životním minimu přežívají.
Když budu chtít, tak udělám pokus, že vystačím po dobu jednoho týdne s 30 Kč na den. Pít budu vodu z vodovodu, koupím si čínskou polívku za 5 Kč, pár rohlíků, jablko nebo banán a ten týden v pohodě a bez zdravotní i psychický újmy přežiju a můžu to dát do novin. Co z toho ale bude vyplývat? Nic, vůbec nic, snad jen to, že jsem si dovedla týden odříkat.