Pokud chtěli provádět nějaký experiment s chudobou, tak měli sledovat dlouhodobě, minimálně půl roky několik typů domácností:

1. úplná rodina s dvěma dětmi na základní a střední škole žijící na maloměstě nebo vesnici. Jeden z rodičů a starší dítě dojíždí do většího města do práce a do školy. Druhý rodič a dítě zůstávají v práci a ve škole v místě. Ona dělá v sámošce za 10 000 Kč čistýho a on je ve fabrice za 14 000 Kč čistého. Například! A že takový příjmy jsou v některým regionech běžné a samozřejmé. Započítat, co otec a starší dítě projezdí, započítat jídlo a drogerii, výdaje spojedné s docházkou na základku a střední školu, započítat nákladu na ošacení minimálně u dětí je třeba při nadcházející zimě koupit alespoň nové boty atd.

2. samostatně žijící jednotlivec - např. padesátiletá prodavačka s příjmem 10 000 Kč čistého.

3. samoživitelka se dvěma dětmi též patřící mezi nízkopříjmové zaměstnance (prodavačka, dělnice, školnice, pečovatelka, sanitářka, šička...) s platem 10 000 Kč čistého. Expartner má vypočítané minimální alimenty, které někdy platí, někdy ne...

Sledovat tyhle rodiny půl roku a započítat vše, za tu dobu může přijít nemoc, nenadálá oprava čehosi v domácnosti či auta nutného k dopravě do zaměstnání, nákup oblečení, větší výdaje do školy atd. Tohle by pak o něčem vypovídalo. Alespoň to, že přestože by tito lidé pracovali, tak žijou na hraně chudoby, na hraně toho, zda pokryjí základní náklady nebo si budou muset "vypomoci" půjčkou a tak se dostatnou do kolotoče. A vybrat takové domácnosti, kde nikdo nekouří, aby se nemohlo říkat, když má na cigára, tak zase na tom není tak blbě.