To je taky paušalizování.
Já byla dítě, které nic nechtělo, nepotřebovalo. Bylo by mi i líto si našim o něco říkat, jelikož " by je to stálo peníze".
Materiálno šlo zcela mimo mě. Děti už začínaly mít magneťáky, přehrávače, walkmany. Mně to bylo jedno. Já si radši četla ( naši mi k narozkám dávali knihy) nebo jsem seděla s mamkou a koukala, jak mamka plete a u složitějšího pletení jsem jí odpočítávala řady.
Moje děti naopak chtějí skoro vše.
Holka teda vybírá takové docela i fajn věci jako logické hry- chce třeba Česko a taky knihy ( ty bych mohla kupovat pořád). Kluk chce nějakou elektroniku, něco není v mých možnostech, tak musí na brigády.
Já mám 6 let starý tlačítkový telefon a jsem spokojená. Takže mi to asi zůstalo.
Dnes jsem koukala na A dost, kterak mobily zabíjejí gorily.
Tak jediné dobré z toho můžu mít je pocit, že neměním rok co rok elektroniku a kvůli mně gorily neumíraj.