Čeština má fonémy "i" a "í", které jsou ovšem zapisovány grafémy "i", "í", "y", "ý" - takže výslovnostně by žádný rozdíl neměl být patrný. Což by učitelé, kteří měli fonetiku a fonologii jako samostatný předmět nebo jako součást jiného předmětu, měli automaticky vědě a při výuce respektovat. Ale na druhou stranu je pravda, že tam, kde se nářečně i a y při výslovnosti odlišuje, děti daleko dříve naposlouchají, kde by měly psát ypsilon a kde ne. Ve škole při diktátu by to z výslovnosti učitele jít poznat nemělo.