Jde to pomalu, hodně trpělivosti. AD pro dospělé brala dcera od 14 let(byla mojí velikosti), musely jsme změnit časem 2x lékaře, ten změnil léky, ale od začátku změny k lepšímu byly. Pozor, v řádech měsíců. Z dnešního pohledu nechápu, jak jsme to mohly zvládnout. Hlídat, mluvit na rovinu, ale nepřehánět, špatně o sobě mluvila, nedokázala vyjádřit, co jí trápí, ocenit každou snahu, o sebevraždě promluvit, jaké má příčiny a následky. Vyjádřit své obavy. Pokud by mělo dítě hlasy uvnitř, tak zvýšit pozornost i za cenu hosp. Ta může být akutní bez doporučení. Bylo to drsný, ale i to se nakonec ukázalo jako dobře. Ale na AD jsou pak zralý doma všichni a je to fakt záhul.