Federiko, náš byl taky dudlíkový závislák, ale v podstatě odmalička ho měl jenom na usínání, nebo na spaní...taky přišel čas, kdy jsem mu ho chtěla vzít, ale nefungovalo nic - že už není miminko...na to mi klidně řekl, že on chce být pořád malý, vyměnit za nějakou věc co chtěl - nechtěl ho vyměnit za nic ani náhodou...nechala jsem to být, venku ho nenosil, zuby křivé neměl (zubařka o tom věděla) tak co...on byl ještě hodně úzkostný, takže to měl prostě jako takovou jistotu...nakonec nám napomohla náhoda, když v necelých 5 letech navečer jednou doma zakopl a rozrazil si trochu pusu o hranu postele...na šití to naštěstí nebylo, ale dudlat se s tím nedalo, zkusil to, zjistil, že fakt ne a hned ten první den nakonec usnul v pohodě bez něj...další dny se jen občas zeptal, jestli myslím, že už by s tím dudlat šlo, tak jsem vždycky řekla, že ještě ne, že to nemá zahojené a za pár dní se neptal....tohle pro něj byl prostě opravdu pádný důvod, proč dudlík nemít - ale on to tak má se vším, potřebuje fakt opravdový důvod, ne jenom ten, že já jsem se rozhodla, nebo že už je na to podle někoho velký...