Máme společnou zahradu. Soužití vlastně podobné, jak to má Ananta. I kdybych bydlela na druhém konci republiky, pořád se mohu ohradit proti tomu, co píšeš. Vím, že si připadáš jako hrdinka. Zní to tak krásně. I malé dítě ale ví, že každý nemůže mít všechno. Prostě děláme volby, něco získáme, o něco tím přijdeme. To je vše. Věřím, že Ananta se rozhodovala i podle zájmu dítěte a to mi přijde pěkné.