Já jsem bývala velmi ctižádostivá a moje představy o budoucí tchýni byly takové, že až mi bude potají jezdit prstem po skříni, kolik je tam prachu naplní ji to blahem jak si syn dobře vybral ))

Vztahy byly nakonec korektní, říkala jsem ji mami (vykání). S dětma se vše velmi zhoršilo (přes má očekávání), protože cigarety byly jejich jediná radost, což jsme i my rodiče těžko rozdýchávali. V přeneseném smyslu i doslova.

Z jiného úhlu bych jim nic vytknout nemohla, byli to vpodstatě hodní lidé, nikdy se do ničeho nepletli, což jsem po konzultacích s kamarádkami velmi ocenila, ale taky a to mě mrzí nejvíce nám - tedy našim dětem - nic nedali. Ve smyslu lásku, čas, zázitek, zkušenost, moudrost... takové to na co já i muž jsme byli od svých prarodičů zvyklí a očekávali jsme nějakou kontinuitu.

S uzeným bych nesrovnávala.