Vztahy máme dobré, hlavně se snažíme kvůli dětem, oboje prarodiče své vnučky milují a rádi hlídají. Tchánům tykám a říkám jménem, oni mě taky - neumím si představit nechat si tykat a jim vykat. Ze začátku jsem je měla oba upřímně ráda, pořád nějak šlo, i na ty dovolené jsme spolu jezdili, když byly děti malé. Neshody či jejich netoleranci jsem si vždy nějak omluvila. Pak jsem asi po 10 letech ztratila růžové brýle i trpělivost a už se mi nechtělo odpouštět tchýni její manipulace a získala jsem na ní alergii. Tchán je ředitel zeměkoule, ale dobrovolně se izoloval od zbytku světa (asi psychika, ale nenechá si pomoci) a už ho skoro nevidíme, tak mi na nervy neleze. S tchýní je to horší, ta je čím dál aktivnější (jsou rozvedení, dlouho) a nejraději by se k nám nastěhovala....nedělám si násilí a když je u nás, klidně někam zalezu. Kdyby nebylo dětí vůbec bych se s ní nestýkala, ale babička je výborná, bere děti na dovolenou a různé aktivity, tak vztahy podporuju.
Moji rodiče jsou povahově skvělí, do ničeho nemluví a vždy rádi pomůžou, ale už mají své zdravotní problémy, tak sami nic nepodnikají, občas jedeme na tu společnou dovolenou, ale častěji jedeme třeba s rodinou bratra.