Zajímavé téma, super
čtu a jsem úplně napjatá
Maminko říká tchýni naše sousedka, ovšem vyká jí - bydlí ve společném domě a jsou v tomhle stavu už řekla bych tak třicet let. Kromě toho oslovení u nich nic přátelského ani takového jakoby důvěrného venku při hovoru není vidět. Pro mě hodně zvláštní.
Nemám to úsloví o uzeném ráda, ale bohužel je to i u mě takhle.
Moje první tchýně byla od 50 jako stoletá - tohle nemůžu, to bych nezvládla... celých těch skoro dvacet let je stejná včetně těch akutních nemocí
... Od chvíle, kdy mi promlouvala, že mám žehlit jejímu synovi pyžamo, jsem ji brala s rezervou....Chovaly jsme se k sobě celou dobu tak nějak rezervovaně, vykala jsem jí přes deset let a stále vykám (týden o prázdninách u nich syn bývá a tak spolu při té příležitosti mluvíme). Nepřekročily jsme nějak tu cizotu, ale nebylo to ani nijak vypjaté.
Druhá tchýně mi nabídla tykání hned při prvím setkání, bylo to docela fajn - občas jsme se někde potkali a šli spolu po horách na výlet, občas přijeli k nám, vypadalo to, že i mého syna celkem berou...Já mámu nemám, tak jsem ji brala a byla jsem za ni i ráda, bavilo mě jí kupovat dárky a i jsem s ní ráda kecala o lecčems. Fungovala to takhle vcelku dobře do chvíle, než jsme s manželem řekli, že budeme mít další dítko. Hodně totiž preferují manželova syna z předchozího vztahu a bohužel teda i tu expartnerku, takže to začalo fest skřípat. První společné dítě ještě skousli, ale druhé už ne - poté, co mi promlouvali do duše kvůli potratu, masírovali mě smskami a skypovými zprávami, jestli "už to mám domluvené" jsem to tak nějak přehodnotila. Nyní se nestýkáme vůbec, jsou u ledu.... bylo tam víc věcí včetně neustálé snahy protěžovat toho "jejich" vnuka a informování expartnerky úplně o všem, co se u nás děje, no a taky snahy dát je zase dohromady (i přesto, že máme 2 děti a společné další závazky finanční a tak..zvali třeba pouze manžela k nim se záminkou, že potřebují servis pc - přijel a tam jeho ex u kafíčka, taková rodinná pohodička...
) nějak nemám zapotřebí tohle psycho žít. Manžel se od nich i nechal dost manipulovat, ani nechtěl, ale vyšel jim vstříc, ale já jsem je stopla. Já s nimi teď už přes rok nic, o naše děti nestojí.. Manžel s nimi být v kontaktu chtěl, ale když viděl, že fakt nestojí o jeho "další" děti (byli schopni zavolat, že ale ať přijede sám, děcka že nee...), tak se na to taky vykašlal. Bydlí od nás hodinu cesty, ale nestýkáme se.
Osobně doufám, že jednou nebudu taky taková kr---a, mám tři kluky
Jo a z napsaného je jasné, že tchán je tak nějak úplně v pozadí, ale má to úplně stejně - jsou jednotní.