Velmi dobré. Bydlíme tedy v jiných městech, takže se nevidíme moc často, ale na návštěvy se vždy těším a vždy jezdíme celá rodina. Tykáme si, říkám jim mamko/taťko nebo babi/dědo. Vztah s vlastními rodiči mám samozřejmě bližší díky prožitkům z dětství, ale manželovi rodiče jsou fajn.

Zpočátku jsem si párkrát něco vyříkala s tchánem, protože je cholerik a někdy na mě na návštěvě vyjel kvůli nějaké pitomosti, třeba, že jsem špatně vytáhla šňůru od mikrovlny ze zástrčky, takže jsem mu odpovídala stejným tónem, že takhle se mnou mluvit nebude, ale vyříkali jsme si to, večer jsme si připili a pokecali a zase OK. Poslední roky už nic takové není, jak stárne, tak se zklidnil.

Jako babička a děda jsou príma, hlídají o prázdninách nebo někdy o vánočních prázdninách, syn k nim jezdí rád a k mým rodičům taky. Na dovolené spolu nejezdíme, protože mají rádi jiný typ dovolených než my, ale nevadilo by mi to.