Měli jsme jet do předvánoční Vídně. Asi ne hned v 89, spíš o rok nebo i víc později. Jenže jsme se minuli s autobusem, takže z toho byla jen půlnoční procházka do města a zpět

Moji rodiče jsou v tomto směru peciválové, hranice se otevřely a oni nic. Jen jednou jsme si z bůhvíkolikáté dovolené v Čalově vyjeli do Budapešti do Vidamparku a jednou nás máti zavlekla na tržnici za hranicemi Polska (masakr, doslova). Ale to nebyl západ. Tam jsem jela poprvé asi až ve třeťáku s gymplem - Německo, Belgie, Velká Británie (1995), pak sama jako Au-Pair tamtéž (1998), pak stopem Německo, Francie (2001), Švédsko, Norsko (2002), vlastním autem Rakousko (2007), letecky zatím nikdy. A moji rodiče... marně lovím z paměti, zda přece jen někdy nevytáhli paty z Československa, ale nejspíš dosud ne. Jsem zcestovalá velmi podprůměrně, ale v naší rodině s přehledem vedu