Mám kamarádku, je jí kolem 40 let, má tři děti a učila angličtinu na učňáku, kvůli předpisům EU ji pohnali studovat Aj na filosofickou fakultu (tuším), dala dva roky horko těžko, pak už brečela před každou zkouškou, psychické problémy, nechápala to a nebyl nikdo, kdo by jí to vysvětlil lidsky, ještě s vyhlídkou, že když to neudělá, přijde o práci. Nakonec se manžel naštval a natvrdo jí to zakázal. V učňáku si ji nechali, akorát vystudovala pekařství a učí pekařinu, taky to nebylo jednoduchý, ale nebyl to až takový stress jako tohle.
Ten nový obor tě zajímá? Nebo proč ho studuješ? Co zvolit něco jiného? Taky jsem se rozhodovala o nějaké VŠ, ale nejsem studijní typ, navíc jsem nervák, nedělalo by mi to dobře, a taky jsem zjistila, že když člověk studuje VŠ, dost je toho mimo praxi, tak nějak k ničemu a čím jsem starší, tím víc mi to vadí. Tak to prostě je.