Tchýně s tchánem mi hlídali syna jednou a to přes noc, hned ráno ho vezli zpět domů /já byla v nemocnici/. Přesto jsem je dva roky zvala k nám na návštěvu, když jsme byli na nákupu někde, kam se oni nedostanou, brali jsme jim věci taky, stahovala jsem jí z netu návody na pletení, když to neuměla, hledala informace k finančním záležitostem, se kterými si nevěděli rady, manžel jim x let plně servisoval počítač a vlastně veškerou elektoniku a spoustu úplně normálních věcí jsme pro ně dělali...nečekala jsem hlídání, ale kdyby měli pěkný vztah, nebránila bych se. Nyní se nestýkáme a já jim nehodlám pomáhat ani v době, kdy budou potřebovat takovou tu základní pomoc. Z mé strany rodiny to bylo taky tak - když moje máma potřebovala, tak jsem pomohla, otčímovi taky. Máma se vnuka nedožila, otčím párkrát po chvilkách, když ještě byl fit, hlídal. Nyní jsme daleko, ale jsem na telefonu a vyjednala jsem mu nějaké lékaře a tak... Takže bych to shrnula, že to pro mě není ani tak něco za něco, jakože to beru, že v rodině by se k sobě měli lidi chovat hezky a pomáhat si, tam kde je potřeba a klidně i nezištně.