Dokud jsem měla rodiče, a už jsem měla za sebou pubertu, hodně mě bavilo s nimi být...hráli jsme kanastu nebo jiné hry, později i s mými partnery, nejvíc se současným mužem. Když už jsem pak měla jen mamku, bavilo mě s ní i jen tak sedět u telvize, chodit po obchodech, povídat si, prostě s ní být....

S tchány je to obtížnější. Oni neznají a neuznávají odpočinek, takže od jedné práce se odpočívá jinou prací. Navíc tchýně má tendence všem ostatním řídit veškerý čas, což v naší rodině snese jen jedna nebo dvě z holek. Takže i návštěvy u tchánů jsou směsí nudy (chybí zábava) a povinností (to třeba na společném víkendu). Muž dopřává své matce sluchu co se týče práce, dělají v podobném oboru, ona je víc věděc, on víc manažer, tak často spojí síly a vytvoří něco společného...tchán má ze všeho nejradši klid a pak chození. Rád chodí sám, ale nevadí mu ani společnost vnuček. Tam bych neřekla, že on dělá něco pro ně nebo ony pro něj, ale že jim prostě vyhovuje absolvovat nějaký ten společný výšlap, když je příležitost.

Ostatně já to vlastně všechno vnímám spíš jako vzájemnost, než že by někdo dělal něco pro toho druhého....snad jen na to období, kdy nám tcháni hlídali holky v neděli odpoledne, abychom mohli v klidu nakoupit. Jako jo, pomohlo to, ale stejně jsme se toho zbavili co nejdříve to šlo, protože nám ten pocit, že nám někdo dělá milost, prostě nevyhovoval.