Kudlo, moje tchýně například, je téměř kdykoliv ochotná hlídat děti, pokud je to potřeba. Je v důchodu a nemá většinou program, který by nesnesl odkladu, takže je to možné opravdu téměř kdykoliv (že toho využíváme málo, nebo skoro vůbec je jiná věc a jiné důvody). A přestože je s nimi skutečně ráda, o čemž často a otevřeně mluví, nikdy, nikdy, NIKDY nenavrhne sama, že by u nich mohli být. Často ale zdůrazňuje, že si můžeme kdykoliv říct a bude ráda, že je tam má. Stejně tak nás nikdy nenavštěvují, přestože to mají relativně blízko a v okolí jsou často, ale kdykoliv můžeme přijít a jsme vítáni.
Tk jak to je? Navštěvujeme babičku pravidelně pro svoje nebo její potěšení?