Ano, Kudlo, je to v tom, že to v mozku nějak formuluješ.

"ten a ten mě potěšil, mám ho rád, co bych tak mohl udělat, abych potěšil já jeho"

Takhle to možná mám s kolegy, kamarády, ale ne v rodině (a ani s blízkými přáteli).

Samozřejmě někdy přemýšlím, jak udělat mamce radost ve smyslu, že vymýšlím způsob,

ale zcela mi chybí v tom uvažování ta tvoje první část "ten a ten mě potěšil, mám ho rád," - ta je prostě automatická, nevědomá, žitá. Nepodmiňuji svoji chuť udělat mamce radost tím, že mě mamka potěšila. Je normální, že se máme rády, příležitostně si tedy děláme radost (potěšujeme se).

A to je to, v čem já čtu to tvoje "kupčení", přesně v této větě, cituji ještě jednou:
"ten a ten mě potěšil, mám ho rád, co bych tak mohl udělat, abych potěšil já jeho"