Tak reaguju velmi často na to, s čím cítím potřebu polemizovat, ale občas i na to, s čím souzním, asi těžko po mně chtít, abych v takhle rozjetý debatě reagovala ÚPLNĚ na všecko, co kdo k tématu napíše.

A nevím, co a proč bych si měla vybírat - já nevím, co přesně myslíš tím, že "moralizuju", akorát nemám problém připustit, že to tak někdo může vnímat.

A s tou výčitkou - proč to vnímáš jako výčitku? Jako že když řeknu "zamysli se, jestli děláš X" tak to automaticky znamená, že tvrdím, že ten člověk X nedělá, a že mu to dokonce vyčítám? A není to trochu přitažený za vlasy? Vždyť klidně může říct "X je můj denní chleba" nebo "X nedělám, protože to mám hozený jinak", nebo "necítím potřebu se zamýšlet, jestli dělám X"

Ne že bych se chtěla přirovnávat k Churchillovi nebo kdo je autorem výroku "neptej se, co tvoje vlast může udělat pro tebe, ale co ty můžeš udělat pro ni", ale vnímáš to jako automatickou výčitku, že ten člověk pro vlast dělá málo?