Eudo, pokud člověk začne v babičkovském věku dohánět to že do té doby nežil, pořád něco musel a někam se hnal a nic si neužil, nic zajímavého nestihl, pak chápu, že se zuby nehty vymezuje.

Já mám kupodivu kolem sebe babičky (a teď mám na mysli ty kterým to v rodinách funguje) které nic takového nepotřebují, normálně žijí a vejdou se jim do pestrého života deti i vnoučata, i to hlídání a vyzvedávání, a nikdo netrpí.

Babička která nemá čas protože KONEČNĚ žije, je stejně podivný extrém jako ta co se obětuje jako hadr na podlahu, nebo ta co vnoučata prakticky nezná.

Tady IMHO platí že ti co to v pohodě žijou o tom nemají potřebu teoretizovat a rozpitvávat to do mrtva