Čtu tady o houslových nástrojích - neznám moc dětí, které by dobrovolně a nadšeně hrály samy na houslové nástroje. Sama jsem utekla z violoncella v pubertě. Nástroj jsem si nevozila, půjčovala mi ho paní učitelka ve třídě, ale nebavilo mě hraní. Strašně, strašně moc jsem chtěla hrát na klavír. Jenže za totáče brali jen 1 dítko a já jsem se až po dlouhých letech dozvěděla od učitelky, že mě vybrali po přijímačkách, ale ona potřebovala dítě na cello, tak si mě vyprosila Dodnes mě to děsně mrzí, že jsem se ke klavíru nedostala. Dnes už na to nemám, takže si užívám aspoň hraní dcery a manžela
Myslím, že aby dítě u nějakého nástroje vydrželo, tak by si ho mělo vybrat opravdu samo