Já vím, že po cvičení mi bude fajn, ale tu motivaci, že pak budu vypadat dobře, si nedokážu udržet, protože ten efekt je hrozně daleko. Když se učešu, budu vypadat líp hned, když se večer nenacpu, budu mít ráno příjemně placaté břicho, ale abych měla fajn tělo, tak to cvičení budu muset přetrpět strašně mockrát, což mě demotivuje. Prostě nejsem založením sportovec, já je obdivuju, jak makají, dřou, s vidinou toho, že MOŽNÁ vyhrají. Já nemám ten morál. Když čtu knížku, vím, že ji dočtu, když šiju, vím, že pozítří půjdu v nových hadrech do práce, ale u toho cvičení nemám jistý úspěšný konec v nějakém předem stanoveném termínu.

A teda power jógu jsem cvičila ještě kdysi podle VHS s Krejčíkem a je to jediné cvičení, které jsem nikdy nedocvičila. To už i ten aerobic s Olinkou jsem nějak domotala do konce, tohle ne. Ale jestli ještě najdu funkční video, tak na to schváně mrknu, třeba na to po letech budu mít jiný názor. JInak s tím cvičením takhle bojuju dobře dvacet let, tak se bojím, že jestli jsem po takové době nenašla nic, co by mě nadchlo, tak asi zkrátka fakt nejsem ten typ. A není to o lenosti, jsem poměrně pracovitý člověk, ne že bych se válela na gauči a přemýšlela, jak zhubnout. Ale kdybych si měla vybrat mezi cvičením a rytím záhonu, tak půjdu radši celé odpoledne rýt než hodinu cvičit, cvičení bude vždycky na posledním místě.

Nedávno jsem tu někomu psala, že jsem konečně našla něco, co dávám a mám výsledky - HIIT, protože je to krátké intenzívní cvičení, tak se prostě hecnu, že těch 20 minut si najít musím, to je chvilka. Jenže jsem cvičila na jaře, výsledky byly, v létě jsem se zdravotních důvodů přestala a teď jsem se k tomu vrátila a výsledky už nejsou.