Děti si přijdou hrát a já je buď pošlu pryč (což je moje svatý právo), nebo pozvu dál.
Pokud je pozvu dál, cítím zodpovědnost za to, že nedojdou k nějaký úhoně.

A tak jako mám zodpovědnost za svoje malý děti a jejich hovězí nápady se špatným koncem (a že jich je), tak mám zodpovědnost za svoje zvířata a jejich psí/kočičí/hovězí nápady. Fakt by mě nenapadlo, že můj pes je nějaká vis maior. Je to živej tvor omezeného rozumu, podobně jako moje děti. Moje dítě rozbije návštěvě hračku, omluvíme se, nahradíme. Pes rozkouše návštěvě hračku, omluvíme se, nahradíme. U nás to bylo vždycky tak, že host do domu, Bůh do domu, a že nejdřív lidi, pak zvířata. Nikomu to nevnucuju, jen jsem se podivila, že to není běžnej princip, no