Upřimnou soustrast.
Jeden můj známý takhle brigádničil v nemocnici na LDN, zkušešnost má podobnou. Sklad pomůcek se uzavřel 23. prosince na 3 dny. Když se ptal, co má dělat, když lidi potřebují pleny, tak že prý nevědí, zavřeno. On pro ty lidi obstarával různé věci a když se příbuzní přišli zeptat, co mu za to mají dát, tak odpověděl, že nic, jestli chtějí něco dát, ať přivezou pleny. Nikoho totiž nenapadlo, že v nemocnici nejsou.
Ať to je jak to je, tak zabití mi přijde silné slovo.
Prostě člověk má různé možnosti - buď příbuzného nechat v takovém zařízení nebo se o něj doma postarat sám. Třeba s pomocí charity. Pokud nemůže, tak asi musí řešit tímto způsobem. Nikomu nepomůže trápit se tím, jak to bylo.
Ale 95 je pěkný věk, v naší rodině je velké štěstí dožití 75.