Byly věci, co nedělali úplně nejlíp, ale převažovalo to dobré. Milovali nás, milovali sebe navzájem, byli si věrní, nechlastali, mluvili s námi, četli nám, podpořili nás, oba, ale možná i víc taťka, nás vychovávali tak nějak přirozeně feministicky, nevidomou ségru vozili celých 8 let každý víkend z intru domů a nelitovali jí, vychovali z ní samostatného skvělého člověka, podporovali nás při studiu. A taťkovo "Před nikým se neponižuj, nad nikým se nepovyšuj" nám nějak vešlo do krve, myslím si, že z nás vychovali čestné lidi.
Já toho mám teda mnohem, mnohem víc dobrého. Špatné snad jen to, že pochvala u nás skoro neexistovala a pořád se kritizovalo.