Když čtu Rodinu, jak to je u jiných lidí, tak asi největší vklad do života jsem dostala v tom, že matka není sluha pro celou rodinu, může studovat, pracovat jak potřebuje, když je unavená, lehne si klidně i v poledne a nikdo doma zatím neumře a že i otec dokáže vyprat, uvařit, nakoupit a postarat se o mimino. Mně to připadalo normální, doma to tak mám taky, kromě vaření, manžela to nebaví, mě moc, ale když to někdy čtu tady, tak se nestačím divit.

Taky jsem vděčná, že mě nikam neodkládali na prázdniny a mohla jsem je trávit podle svého, za vánoční kouzlo i v hluboké normalizaci a celkově fantazii a kreativitu mojí maminky při hrách a vůbec v celém životě a za tátův smysl pro humor a moderní hudbu i v 70 letech a celkově mladé myšlení, což jsem po obou podle všeho podědila.