Ač vhodné oblečení na různé příležitosti rozlišuji, uznávám a používám, tak

1) nemyslím si, že by to nutně souviselo se sebeúctou či úctou k jiným (i člověk nepotrpící si na oblečení si může sám sebe vážit a naopak),

2) myslím, že je na místě přísnost vůči sobě, ale tolerance vůči jiným.
Zakladatelka minulé diskuse myslím projevila poměrně značnou snahu (sháněla a sehnala šaty a relativně přiměřené, i když ne 100% boty (říkala "sandály", to může být škála x různých stylů, od trekových, které to předpokládám nebyly, až po páskové letní boty, které by mi přišly už skoro OK a rozhodně nic k vytknutí, nepřišla tam v roztrhaných džínách a teniskách), takže to nebyla neúcta ve stylu, že by se na to vykašlala.

3) ne každému je dáno mít vkus, jsou lidi, co si na ples sice oblíknou šaty a oblek, ale nesluší jim to/je to z materiálu jak ke kolotoči. Ano, vidím to, ale jsem snad nějaká módní policie, abych jim to vytýkala?

4) sama se snažím být vždycky oblečená adekvátně vzhledem k příležitosti, ale doufám, že mě za rohem nesleduje nějaký módní policajt a neposuzuje případné drobné nedostatky a prohřešky proti etiketě (u kterých se snažím, aby tam nebyly, ale může se stát, že člověk nechtě šlápne vedle) - nebo ať si klidně sleduje a i s vysledovaným mi vleze na záda (dělala jsem, co nejlepšího umím)

5) houby víme, PROČ ten člověk zvolil ne úplně dokonalý úbor - viz v minulé diskusi lístky na srdcovku oznámené 20 minut předem bez času na převlečení. Bylo by lepší řešení říct si "o jé, na to nejsem oblečená, tak radši nikam nepůjdu"? Pro mě ne. Plus třeba ty sandály - co já vím, jestli tomu člověku neotékají nohy a je rád, že oblíkl aspoň něco a mohl jít na ples svého dítěte?

Prostě za mě je důležitý, jak to mám JÁ a vůči těm ostatním bych měla být tolerantnější - pokud je vidět, že se aspoň trochu snažili, tak by mi připadalo vůči nim připadá nefér a jaksi laciné povyšovat se nad ně kvůli tomu, že mám lepší oblečení.