"Je fakt, že od té doby co mám sama dítě, si uvědomuji, že děti musí a mají hodně co odpouštět, že není lehké být rodičem a chyb jako máku."

Myslím si to samé. Já sekám jednu botu za druhou."

Lassie, chápu, sama si říkám velmi často totéž, a říkám si, že člověk nikdy neví, jestli něco z toho, co člověk třeba nevědomky udělá, se jeho dítěte nedotkne a nebude si to pamatovat celej život.

Ale to, cos udělala Ty, je vlastně obrovská naděje pro naši mateřskou "nedokonalost" - Tys svou maminku "přijala" i přesto, že zdaleka nebyla dokonalá, je tedy šance, že to jde a že i naše děti nás přijmou a "odpustěj" nám věci, kterých jsme se na nich v dobrý víře nebo v nedostatku sil "dopustili".

A to je hodně velká věc, nevím, jestli se vyjadřuju správně, ale moc bych si přála, aby moje děti byly ke mně, k nám rodičům v duši tak laskavé, jako jsi Ty ke své mamince.