byla jsem neoblíbená, především ve třídě. bylo to fakt těžký.
v sedmé třídě jsem si našla oddíl a tam jsem měla poprvé pocit, že někam patřím, že mám někde dobrou pozici.

ani teď mě každý nemusí, jsou lidi, kteří se mne bojí (některé to přejde, když se se mnou víc sblíží, jiné ne), některým lidem lezu vyloženě na nervy. ale jelikož mám zároveň řadu lidí, co mě mají rádi, případně těch, co mne respektují a dokonce se na mne obracejí s prosbou o radu/pomoc, tak se tím už zdaleka tolik netrápím.
jen tu a tam přijde situace, kdy to zabolí, když má někdo potřebu se vůči mne vymezit či nesnese to, jaká jsem, ale holt to je život.