Rodila jsem v Liberci císařským řezem - aktutním.
PORODNÍ SÁL: zažila jsem zde v podstatě dvě směny porodních asistentek. Ta první dvojice byla velice milá, ochotná s citlivým přístupem. Ovšem ten děs, který nastal po střídání služeb těžko popsat. Sestra arogantní, neochotná, uštěpačná, vše bylo na obtíž, dlouhé nehty - hrůza! porod nepostupoval a tak jsem musela v noci podstoupit císařský řez. Naštěstí jsem měla epidurální analgezii a tak jsem byla na sále při vědomí a malou po porodu ihned viděla a mohla ji přiložit k prsu. Anesteziologové byl báječní.
JIP - poté jsem byla převezena na JIP. Ačkoli vše probíhalo uprostřed noci, setkala jsem se s velice milou a ochotnou stsřičkou, manžel mohl ještě na okamžik za mnou. Péče na jipu byla vzorná, přístup individualizovaný, vše mi bylo vysvětlováno, na každou otázku zodpovězeno. Oceňovala jsem sestřičku, která vždy, když mi něco píchla, dala kapat atd., vysvětlila sama od sebe co a proč to je. Bolesti byly snesitelné snaha o jejich tlumení maximální. Jedinou výtkou a velkým zklamáním byla NEMOŽNOST KOJENÍ!!!!! Prý je od jisté nedávné doby vydán zákaz vozit děti z novorozeneckého oddělení na kojení matkám na JIP. Prý z hygienických důvodů! Bylo to šílené, ale naštěstí jsem šla hned následující den dopoledne na odd šestinedělí a tam už jsem kojit mohla. Nevím jen, jak to zvládají maminky, které na jipu musí být déle - třeba i pár dní!!!! TĚŽKÝ NEDOSTATEK LIBERECKÉ PORODNICE!!!! Někdo by se nad tím měl vážně zamyslet.....
ŠESTINEDĚLÍ: tady byly zážitka rozporuplné - mladé sestřičky jsou hodné a ochotné, ale ty starší jsou vesměs čarodějnice! Zvlášť jedna byla opravdu příšerná. Na jipu mi lékař dovolil druhý den po porodu již popíjen vodu bez bublinek, ředěný džus. Ten nemocniční čaj se pít nedal! Při překlad na šestinedělí jen co tato sestra zmerčila na stolku džus a vodu, na mě zhurta a nevybíravvě spustila, že todle teda pít nebudu a že můžu jen jeich čaj! Když jsem se odvolala na to, že pan doktor na jipu mi to dovolil, tak odpověděla, že na jipu ať si pan doktor ordinuje co chce, ale tady budu pít jen to co mi daj!!!! Nevím, jak má kojící matka dodržet pitný režim, když z toho umělého špitálního čaje je člověku špatně! Velice spokojená jsem byla s ošetřovatelkami, které byly ochotné a v podstatě jsem měla pocit, že téměř všechna práce ležela na jejich bedrech. Sestry jsem viděla sporadicky, jen u injekcí a vizity. Většinou seděly na sesterně a koukaly na televizi a nedejbože je rušit (zvlášť ty starší)!
STRAVA: při troše snahy poživatelná, jen vánočka, které jsme sice dostali 1/3, jak bylo psáno na jídelníčku, leč jsme tu třetinu dostali v kuse a nikdo nám ji nenakrájel na plátky a jídelním nožem to nešlo! Tak jsem ulamovala a ulamovala a nechala si přejít chuť na vánočku s máslem a džemem, jak to mám ráda.... Zásoby z domova mě zachránily.
LÉKAŘI: všichni mílí a ochotní odborníci, jen z doktora Karkalíka jsem byla v rozpacích - připadalo mi, že neví co dělá, v ničem si nebyl jistý, většinu rozhodování za něj dělaly porodní asistentky.

Nemohu jednoznačně říci jaký Liberec je. Záleží na lidech, na které narazíte. Většina z nich je báječná, ale pár příšerných vyjímek se najde a to stačí k tomu, aby se Vám porod stal traumatizujícím zážitkem.
Přesto chci poděkovat všem dobrým duším, které svou práci dělají s láskou za vzornou péči. Hlavně sestřičkám z JIPU - Petře a Haničce, lékařům, sestřičkám z šestineělí - hlavně všem těm mladým, ošetřovatelkám Leonce a Lence. Ty jsem si zapamatovala jménem, ale i těm nejmenovaným DÍKY
PS snad to příště bude lepší