Já se u prvního snažila pracovat co nejdýl, ještě na mateřský před porodem si dodělávala radostně nějaký věci, na který v práci pořád nebyl čas, ani po porodu nenastal stav vykojený mozek nebo nechuť pracovat. Ale nastal stav žádný čas. Dítě žravé, co by bylo nejraději jak klokáně přirostlé k bradavce, těžce fixované na matku (několik měsíců nedával ani otce, jak jsem vyšla z místnosti hysterák, poprvé jsem se odvážila se trochu vzdálit v 6 měsících), těžký nespavec. Jak rostl, tak problémů víc přibývalo než ubývalo, zásoby energie se vypařily a nastal stav permanentní zombie, který přetrvává. Dvojka spí jen o špetku líp a jako mimino nebyla tak těžce fixovaná, což si vynahrzuje teď. Skoro nemluví a nerozumí a čeká nás asi hodně práce. V rámci možností si udržuju přehled o oboru, ale fakt jsem ráda, že pracovat nemusím. Jo kdysi jsem si malovala, že bych se ráda brzo vrátila...zbývá mi rok a půl a děsím se toho, co bude pak.
Fakt přeju, aby to vyšlo a všechno šlo hladce a v pohodě
Ale jak už varovaly jiné, ono se to celý taky může sesypat jak domeček z karet.