Víš, jenže já jsem spíš zakřiknutá a mám problém se prosadit i v běžném životě, ale snažím se o to. Jenže kolem porodu jsem byla v takovém divném psychyckém stavu, který jsem nedokázala zvládnout. Říkala jsem to své gynekoložce, byla jsem u psycholožky a manžel to říkal i panu primářovi a mě se zdá, že mě v tom všichni nechali. Ke konci jsem byla psychycky už tak zdeptaná, že kdyby mi řekli ať přejdu nahá po chodbě, tak bych to bez problémů udělala. Dneska jsem už dávno v pořádku, ale myslím, že můj tehdejší stav měl parametry duševní choroby a už to nechci zažít. Jistě je to moje vina. My duševně i tělesně křehcí lidé musíme být za svou slabost potrestáni.