Když jsem pracovala ve školství, měli jsme ve třídě akvárium s rybami a děti měly přísně nakázáno, aby do něj nesahaly, protože tam se může sahat pouze čistýma a umytýma rukama, protože pot rybám škodí. V naší třídě byla jiná třída a jeden z divočejších chlapců chramal prackama do akvárka. Moje děti ho upozornily, že to dělat nemá, on neposlechl, tak do něj žďuchli. MOJE děti za to dostaly od cizí pančelky poznámku do žákajdy. Když jsem přišla do školy já, šly mi to děti říct. Nebylo to správné, byly potrestány neprávem. Došla jsem tedy za druhou pančelkou a vysvětlila jí "wo co go". S jejím souhlasem jsme škrtly poznámku mým dětem a napsaly ji skutečnému viníkovi. Za podobné chování mne děti milovaly, neměla jsem s nimi žádné velké kázeňské problémy, pokud se něco muselo nebo naopak nesmělo, vždycky věděly proč a snažily se to respektovat.