Dobrý večer všem, díky za diskusi a různé názory. Abych to trochu shrnula: situace ve třídě se vyvíjí 2,5 roku. Dceru bereme s rezervou, víme, že není - nebyla - nebude tím dokonalým děvčátkem tak oblíbeným u některých učitelek. Bohužel až poměrně pozdě jsme zjistili, že ta situace ve třídě není úplně optimální. Není to prů*er, ale dobrý taky ne. Nejsem schopna popisovat tady ty různé peripetie, komentáře, výhružky, neřešení či řešení různých věcí. Ale faktem je, že díte je od konce loňského školního roku zcela bez důvěry, bez iluzí a některé věci ji hodně vadí. Dost vnímá způsob jednání učitelky nejen vůči ní, ale i jiným dětem. Různé komentáře, ironii, připomínání pochybení Xkrát za sebou několik dní po sobě. Nezájem o jakýkoliv názor dítěte na různá údajná pochybení. Dcera tohle vidí, uvědomuje si velice dobře, že ta dospělá osoba, která by měla jít příkladem, se prostě tak nechová. Loni v přímém přenosu prožívala to, jak vyučující během 14 dnů vyštípala jejího spolusedícího do jiné školy. Strašně se ho chtěla zastat, ale bála se. A taky ji štvalo, že spousta dětí prostě automaticky přijme názor, který učitel proklamuje na účet onoho dítěte (lhář, vymýšlí si, hlavně nebuďte jako on, je hlupák....). Myslím zpětně, že tohle byla jedna z posledních kapek. Další kapka byly komentáře pí uč ke zdravotnímu problému, který se dceři provalil na ŠvP..... "ona to jen hraje, ona je uplakánek, to nic nebude" a další komentáře i X dnů po té. Absolutně neschvaluji nějaké drzosti, vulgarismy, hádání se a pod. ze strany dcery vůči učiteli. Dcera toto ví. Ale taky si nemyslím, že by dítě prostě mělo držet ústa a krok kdykoliv a nechat si líbit cokoliv. Na celé současné situaci mi nejvíce vadilo to, že učitelka se neobtěžovala vůbec se v onom vyhroceném dni dcery na cokoliv zeptat. Jestliže část dětí má pravomoc kdykoliv jít za vyučujícím a požalovat mu cokoliv a učitel toto připouští, pravidelně, každý den. A druhé dítě má prostě smůlu, bude mu vynadáno, dostane poznámku a může se třeba na hlavu stavět..... nevím, myslím, že tady respekt dítěte prostě končí. Dcera stále popírá, že by vypustila z pusy to, z čeho byla obviněna spolužačkou. Uznala část provinění. Druhou část, za kterou dnes donesla třídní důtku, popírá. Já nevím, co si mám myslet.
Slova učitelky o tom, že "Dítě tuhle válku prostě nevyhraje", to, že by přišla o autoritu a nemůže si dovolit precedens v podobě stávkující holky, to, že mezi 4 očima s dcerou nic řešit nebude neb se všechno řeší před třídou....to řekla mě do očí. Paní učitelka nepřipustila ani zlomek toho, že by i ve třídě mohlo být něco nedobře. Doslova mi řekla, že dětem vidí do hlavy a všechny děti se cítí ve třídě dobře, není tam žádný problém. No jenže já vím, že to tak růžovoučký není. Takže i když jako rodič vysílám jasný signál, že k pí uč se zásadně chováme slušně, s respektem atd., zároveň jako člověk chápu, že i dítě vydrží jen určitou míru stresu, naštvání a průběžného bonzáctví podporovaného vyučujícím. Názor na to, jak se vždy a za všech okolností dítě musí ovládat, vždy být slušné a vždy učitele respektovat platí, pokud se tento přístup týká také učitele. A upřímně, kdo z nás dosplěých si vždy dobrovolně a s ledovým klidem nechá s*át na hlavu??? Dítě určitě napáchalo blbosti, rozhodně jsme ji za to nepochválili. Dostala důtku. Jen mám dojem, že posloužila opravdu jako dobrý exemplární příklad toho, že je dobrý se fakt bát a držet klapačku. Nicméně, zatím to vypadá, že si jí vyučující nevšímá. Takže nakonec ten můj rozhovor s pí uč třeba k něčemu vedl.