Bohužel se stává, že učitel dítě (děti) šikanuje. Stává se to stejně jako se stávají jiné špatné věci. Je to samozřejmě o dost méně často, než všechny reference rodíčů dětí, které mají ve škole potíže. Dokonce velký díl těch šikan se nikdy neobjeví, rodiče, jejichž dítěti se to děje, to nevědí, nechtějí vědět, brání se to vědět.
Je to proto, že když si tohle připustíš, tak máš nějakou dobu pocit, že tě to zevnitř roztrhá. Mně se to stalo vloni, učitelka ve školce šikanovala moje dvouleté dítě, nějakou dobu jsem v tom jela přesně podle kazuistik, kterých jsou plné všechny učebnice na dané téma. A to jsem sama sebe považovala za více než laika. Probrala jsem se, až když to řvalo na forte furioso. Věděla jsem, co mám dělat, i jak to bude probíhat a stejně to bylo strašné a několikrát jsem byla na hraně to překlopit do nějakého náhradního scénáře. Nikdo tě nepodpoří, nikdo ti nepomůže, všichni jsou paralyzovaní strachem a nejenže tě nepodpoří, ale pokusí se ti zabránit, často i úplně nejbližší lidé, natož cizí. NA tohle téma jsou dobré knížky C.S. Lewise. Nebo Grimmovské pohádky.
JE to řešitelné, ale jen tak, že sám bojuješ mečem. My na to už nějak nejsme zvyklí. Bojujeme papírovými šavličkami o karamely, ale když jde o něco většího, tak je zle.