Přidat odpověď
Kat, už jsem to tu psala několikrát - můj syn byl taky zásadně proti přestupu. Zpětně se domnívám, že se bál, že to jinde třeba bude ještě horší a jen zbytečně přijde o kámoše. Přesunuli jsme ho po 7. třídě proti jeho vůli, poté, co byl naprosto zhroucený. Řval na mě týden před koncem prázdnin, že tam (do nové školy) nepůjde atd. Za tři týdny mi poděkoval a od té doby (teď je v prváku) mi stále děkuje, že to bylo to nejlepší, co jsem pro něj mohla udělat. Já jsem dlouhé roky žila v domnění, že přesouvat dítě je dobré jen tehdy, když samo chce. Až když to bylo fakt daleko za hranou, tak jsem do toho šlápla. A nelituji.
Předchozí