Na tom, co píšeš, je docela dost pravdy. To je tím, že se z adventu stávají postupně Vánoce. Místo období příprav, ztišení, těšení se, naděje, očekávání... jsou to takové rozplizlé Vánoce. Spousta formálních atributů Vánoc, jen na parádu a "atmošku", jenže když tomu chybí ten obsah patřící až Vánocům, tak je to spíš unavující a přetěžující smysly.
Dá se to vytěsnit, ale i to vytěsňování neustálých smyslových "jakovánočních" podnětů typu stromečků svítících všude, koled znějících všude na veřejných místech je svým způsobem namáhavé a i to může o adventu unavit víc, než je zdrávo.

Mně to letos jde mnohem snáz než v předchozích letech, díky odstěhování na vesnici jsem trochu od pražského zvukového, viczuálního i takového toho lepkavého na city hrajícího šumu oddělená. A sama za sebe se snažím v adventu prožívat advent a o Vánocích pak naplno Vánoce. Takže se na ně strašně těším Jejich rozmělnění těmi vnějšími atributy (předčasné výzdoby, jesličky, stromečky...) jsem se vyhnula, podařilo se mi letos víc dosáhnout na to duchovní ztišení adventu. Takový ten pocit ranní cesty na roráty (byť se na ně technicky zatím nedostanu, než děti trochu poporostou, ale umím si ho připomenout a prožít).
Ne, že bych do Prahy nejezdila každou chvilku, ale jak jsem z domova Vánocemi nepřetížená, dokážu to líp filtrovat.

A teprv teď začínám reálně chystat oslavu Vánoc, pomalu, je strašná škoda připravit se o ten prudký radostný zlom.