Souhlasím. Mám podobně smutnou zkušenost, kdy babička a děda chtěli přepsat 1/2 bytu na mě a 1/2 na mého otce. Já jsem se tehdy o ně hodně starala. Otec řekl, že nebudeme přeci dělat takovouhle kašpárnu, že on by přeci své dítě nikdy neokradl. Já jsem s ním naprosto souhlasila. O deset let později, když oba zemřeli, řekl, že byt je samozřejmě jeho a po prodeji daroval všechny peníze mému bratrovi, protože já se "nechovám dle jeho představ". (Ne, nemám dluhy, nefetuji, jsem velmi spořádaná matka)To, že mně nikdy nedal korunu beru jako jeho výsostné právo, ale že tak snadno porušil slib rodičům, je pro mě cenná a bolestná lekce do života. Včetně reakce mého bratra, který to přijal.