Simiki, já to teď mám asi podobně jako Tvoje kámoška. Mám kamarádku a kamaráda, se kterými jsme už léta pravidelně v kontaktu (voláme a píšeme si, většinou denně) a mě to najednou omrzelo, nemám jim najednou co říct a mám pocit, že je to pořád dokola to samé a že mě to spíš zdržuje než obohacuje. S kamarádem i kamarádkou se ráda sejdu, ale na to každodenní psaní a volání už to prostě nevidím, přestalo mě to bavit. Oba to naštěstí pochopili a netlačí na mě.
Třeba je to u vás něco jiného, ale ber to jako možný pohled z druhé strany. Ten čas, co ušetřím, teď prostě radši dávám rodině. Ne že bych je předtím šidila, ale teď je času míň a na rodině ho ušetřit nechci.