Supermanko,
to chápu, také jsem se v takové roli už párkrát ocitla a taky mě to nebavilo. Protože ten, kdo si z Tebe udělá "tetu Sally", se většinou tak soustředí na to, aby Ti povykládal svoje banality, že na ty Tvoje už čas nezbývá (nehledě na to, že ne každej má potřebu svoje banality vůbec někomu vykládat).
Já to tak vlastně mám jen s mojí pěstounkou
- tý volám skoro denně (ale jen jednou teda
) a povykládáme si, co se nám ten den přihodilo, ale
1) OBĚ, tj. ona mně a já jí, a obě víme, že nás to od tý druhý ZAJÍMÁ
2) nemá to formu stěžování
3) převážnou většinou v tom není primárně potřeba "vylévat si srdce", ale slyšet tu druhou, to, že o sobě víme, v podstatě je jedno, o čem se bavíme.
S nikým jiným si takto intenzivní kontakt neumím představit - s jinými lidmi nemám potřebu vykládat si, co se mi každý den přihodilo, to pak uděláme koncentrovaně na nějakým setkání a je to zábavný, referovat o každém dni kamarádce by mi přišlo jako otrava a volat komukoli několikrát denně taky.