je Ti přáno, ale mně by z toho mňouklo .

Tím nechci říct, že je to špatně, ale že to není úplně standard a že není tak nepochopitelný, když to jeden časem začne pociťovat jako že je to už moc a chce se z toho trochu uvolnit (aniž by to znamenalo, že by toho druhýho přestal mít rád, jen chce třeba věnovat čas i něčemu jinýmu).

Pokud někdo bere omezení takto intenzivních kontaktů na úroveň, která by pro průměrnýho člověka znamenala i tak nadprůměrnou frekvenci, jako újmu nebo dokonce zradu, aniž by to bylo doprovázený nějakýma jinýma příznakama, tak mi to připadá nezdravý. A o zdraví toho vztahu moc nesvědčí ani to, že se na to jedna druhý není schopna zeptat.