Monty,

nadané dítě nemá učitel šanci rozpoznat snáz než v PPP mimo jiné proto, že kromě toho dítěte tam má 25 dalších a v běžné výuce tak stíháš sledovat třeba to, jak reaguje na probírané učivo, co dělá, jak moc ruší (bývá to jeden z příznaků, protože se dítě nudí, ale úplně stejně reaguje i dítě nezralé, protože učivu nerozumí a nudí se taktéž), v sešitech pak vidíš chyby, písmo....ale aby mělo nadané dítě se v tomto počtu projevit tak, aby tě to trklo, na to moc prostoru a nástrojů nemáš. A když je to navíc komplikované nějakou dys- poruchou, tak to chce hodně zkušeností s nadanými dětmi, abys včas zareagovala. A zase tolik nadaných dětí v běžné škole není.
Navíc je řada dětí chytrých, šikovných, které se často jeví mnohem nadanější než to nadané dítě, protože jim to učení jde samo, zatímco to nadané se některými pasážemi obtížně prokousává, nebo je vůbec neumí, protože naprosto nechápe smysl, proč se učí (je to pro to dítě příliš zjednodušené a přijde mu to jako nesmysl, jenže ještě nemá vyjadřovací schopnosti na to, aby to takhle popsalo).

Ale máš pravdu, že jsou i děti s nadáním, které nestojí o to to nadání využívat. Máme v paralelce kluka, co do školy už vyšetřený v PPP jako nadaný nastupoval, ale odmítal dělat jiné věci než ostatní. Ale mimo školu pak dělá spoustu věcí navc, takže "nekrní". Jenže zase, děti mají různou povahu a i to dítě s nadáním může být líné jak veš. To je pak docela katastrofa, protože běžné učivo ho nudí, tak otravuje, ale nic jiného dělat nechce, protože je líné. Navíc nadané děti bývají častěji "mimoňovité", méně sociálně zdatné, takže dobrat se u nich podstaty problému chce většinou dost času.

V poradně je ta výhoda, že si jednak změří to IQ, ale hlavně na jedno dítě je jeden dospělý, který má i během rozhovoru a pomocí různých cvičení možnost se k té podstatě dobrat mnohem dříve.