Dobrý den,chtěla bych Vás poprosit o radu,co s tím.Jsem dlouho vdaná,děti velké.Roky nám to s manželem neklape,3 roky zvažuju rozvod a teď snad už konečně zvládnu odejít.Nevím proč to nejsem schopná tak dlouho udělat,největší strach jsem měla,že rozbiju dětem společný domov,taky jsem měla roky s manželem společné podnikání a byla jsem na tom finančně závislá.Druhým rokem se naštěstí živím sama,sice podnikám "s odřenýma ušima",ale uživím se.Celý život jsem se starala o děti hlavně já,manžel se věnoval podnikání,domu,jeho rodičům,kteří k nám chodili a chodí 3-4krát v týdnu.Tchyně mně všude leze,organizuje,radí,nosí jídlo atd.Neustále manželovi vštěpuje,jak je hubený,jak je špatně uklizeno,jak mu uteču,řeší naše společné přátele,kdo k nám chodí,kdo ne,co bych měla,co ne.Vím,jsem pitomá,že tady ještě žiju,že tak dlouho nejsem schopná odejít,manžel mě ubližuje,vydírá,že si někho najde,už si i se ženami psal a scháze,pak zase otočil,že chce zachovat rodinu.Cítím,že to nikam nevede,city k němu nemám,jen mě drží strach,že ztatím děti.Když se s manželem dohadujeme,já hned začnu být lítostivá,všechno mě mrzí,brečím,manžel mě napadá těmi nejhoršími slovy,děti jsou ve většině případů při něm.Že táta je cholerik a už je prostě takový.Manželovi rodiče mají dost peněz,neustále našim dětem něco dávají.Manžel to i přiživuje,jak jim neustále připomíná,jak je má tchyně ráda,jak pojedou do restaurace na oběd.Dcera si peněz neváží a když řeknu,že ještě není dospělá,že by si měla něco odložit třeba na účet,manžel nebo tchyně řeknou,že to jsou její peníze a já do toho nemám co mluvit,tak jsem za špatnou i před dcerou.Přitom jinak mám s ní pěkný vztah,ale když není v dosahu manžel nebo tchyně.Bojím se,že dceru ztratím,že se nechá koupit,že se mnou po rozvodu nebude chtít jít do horších podmínek,syn je dospělý,já jsem člověk,co rád pomáhá,pracuji teď ve zdravotnictví,snažila jsem se do dětí vkládat pokoru,city,lásku a mám dojem,jakoby to všechno zapomněly a jsou hodně materialističtí,když je někde např.v mé rodině problém(úmrtí),ani to skoro neřeší a chtějí si jen užívat a smát se,neumí podat pomocnou ruku,vyslechnout,obtěžuje je to.Jak se tomu bránit,manžel si vyloženě libuje,jak se mu daří ve vztahu k dětem,jezdí s nimi k jeho rodičům,místo abychom se slušně domluvili,dělá podle mě z dětí pokřivené bytosti,které si jde koupit.Třeba je můj názor špatný,třeba to opravdu přeháním,protože nemám tchyni ráda.Budu ráda za každý Váš názor.Děkuji Kristýna