Nám se letos vánoce nádherně povedly, možná jako náplast na celkově smutné okolnosti v rodině (jeden z rodičů s vážnou diagnózou, asi jeho poslední vánoce, druhý poprvé netrávil svátky s rodinou, ale v nemocnici, zdravotní stav jen o málo lepší). Možná právě této situaci navzdory jsme měli a zatím máme doma naprostou harmonii, ač jinak býváme jedni z těch, které stres kolem svátků semele.
Pro mne přinesly vánoce obrovské ponaučení, že je dobré trochu ubrat, netrvat na všech tradicích, zvycích, nepodlehnout tlaku okolí a nesnažit se mít vše tak, jak "by mělo". Že právě tohle všechno přidává ten stres, který se pak projeví i na zbytku rodiny a nakonec jsou nesmyslně nastartovaní všichni. Konečně jsem po letech pochopila, že můj muž těžce zvládá, když je pod tlakem a pak to negativně ventiluje, což odskáčou všichni. Vypustili jsme část věcí a když jsme se zbavili toho pomyslného tlaku, tak jsme najednou v klidu stihli skoro všechno co obvykle a ten zbytek vůbec nechyběl. Povedlo se nám výborné jídlo, děti byly nadšené z dárků a mému muži se podařilo mi absolutně vyrazit dech dárkem.