Grainne,

Diky.

A teď, beze srandy, děje se něco?

Protože fakt mas pocit, ze říct někomu "ne, fakt NEMUSÍŠ dělat věci, který tě štvou, a nechat si beze slova všecko líbit" je "úmyslný trefovani do bolavyho místa, ze kteryho má dotyčnej radost jako hyena"? Ze konstatovani, ze pokud je dospělej chlap schopen sám sežrat jídlo na ŠD cely rodině, není rozhodne normální a naštvaná reakce na to je víc než na místě, ale ze stojí za to se zamyslet, jestli je opravdu tak jistý, ze by to určitě udělal znovu, ze je nutno PREVENTIVNĚ běžet do krámu a zkazit si tím celej den? A ze by bylo zcela legitimní přenést část odpovědnosti na jeho otce, potažmo na něho, a ze to opravdu není jen její povinnost?

CO jinyho, jaka jina podpora by byla na miste? Protože já to na rozdíl od Tebe vnímám jako podporu ve smyslu " jsi v právu, když se Ti to nelíbí, ale nepředjímáš trošku moc ve svůj neprospěch ?