libiku, člověk sám nedokáže nic, stejně je součástí celku a světa a může jen sebrat vůli a snažit se (přiměřeně) a to ostatní přichází tak nějak přirozeně "samo".

Pokud vypadá, že jsem pyšná a nepokorná, pak je mi líto, je to jen zdání ...ale o svých psychosomatických osobních peklech bych mohla vyprávět celé hodiny , na druhou stranu každé překonání určitých nepříjemných situací je k něčemu a člověka strašně moc naučí.
Ale i proto vím, že mám sílu...(stejně jako ty a jako většina lidí)...si vytvářet vlastní osobní realitu - v postojích, v emocích atd...a někdy to dovést až do fyzické reality.
Zvlášť strach, hněv a lítost jsou strašně silné a destruktivní.
Jde o to žít vědomě...a nenechat se těmi emocemi dostat...a je to někdy strašně těžké.